Stín soudruha Zaorálka

Soudruh Zaorálek v sobotním Neviditelném psu v podstatě napsal, že radar nebude... Mám teď na výběr několik alternativ: buď soudruh Zaorálek lže, nebo nezná souvislosti, popřípadě nerozumí psanému textu... Pokud vědomě šíří nesmysly, je nejspíš srovnatelný s ministrem propagandy (jistě víte které) říše...

Pan stínový Zaorálek ve svém textu napadá "z gruntu vadnou" politiku George W. Bushe a nabízí nám vysvětlení, proč to má radar u nás nahnuté.

Nejsem si úplně jistý, odkud pan stínový bere své informace. Já jsem jednu informaci našel ve volebním programu Obama-Biden, a to, cituji:

"National Missile Defense: An Obama-Biden administration will support missile defense, but ensure that it is developed in a way that is pragmatic and cost-effective; and, most importantly, does not divert resources from other national security priorities until we are positive the technology will protect the American public."

Pokud by pan stínový nerozuměl anglicky, pak to tedy znamená, že: Administrativa těchto dvou demokratů bude podporovat protiraketovou obranu, nicméně si dají pozor na to, aby byla vybudovaná pragmaticky a efektivně, co se týká financí, neodčerpá zdroje z ostatních částí národní bezpečnosti (USA), a pokud si budou jisti, že bude chránit americkou veřejnost.

Ano, i tady zaznělo nějaké ale. Nicméně pan Zaorálek musí být nejspíš politickým géniem, když tak přesně ví, co příští americký prezident udělá.

Nesouhlasím se vším, co ve svém funkčním období udělal prezident Bush. Na rozdíl od pana Zaorálka si ale nemyslím, že ty dvě války, o kterých se v textu zmiňuje jsou zbytečné. Z hlediska vojenské strategie byla možná zvolena trochu nešťastná taktika, nicméně odmítám názor na jejich zbytečnost. Neustálé obviňování americké politiky z militarismu na mne dýchá Kremlem, ke kterému ostatně (díky svým názorům) nemá Lidový dům daleko.

Pokud se tak stane, a pan Zaorálek po volbách vystoupí ze stínu do světla ramp, doporučil bych mu otevřít učebnice dějepisu a podívat se na válečné konflikty z minulého století. Za prvé se dočte, že ta militantní amerika Evropě vytrhla trn z paty, když se tady válčilo a za druhé se dočte, že třeba ta proklamovaná a všemi kritizovaná válka ve Vietnamu byla především zahájena tím, že udatná francouzská armáda byla na pokraji zhroucení a proto do oblasti (postupně) přibývaly americké ozbrojené síly. Tu "republikánskou" kritizovanou válku podporovali hojně demokratičtí prezidenti (za všechny namátkou mj. adorovaný JFK, který do oblasti vyslal Zelené barety nebo Lyndon B. Johnson) a až Nixonova administrativa začala vojáky stahovat zpět. Ale to jen na okraj.

Americká politika versus politika naše je sporovním poměrem nejen jiná úroveň soutěže, je to ÚPLNĚ jiný sport. Proto možná pan Zaorálek nechápe, že názorová kličkovaná se příliš v americké politice nenosí, zejména ta zahraniční politika se víceméně vykazuje stabilitou navenek a už vůbec není myslitelné, aby nějaká myšlenka byla zavrhnuta jen proto, že s ní přišel politický oponent, jak se to zhusta stává u nás. Konečně, lekci z toho, jak se vyhrává i jak se prohrává by si měli z amerických politiků vzít obě hlavy našich nejsilnějších parlamentních stran, pokud by pan Zaorálek nevěděl jakou, ochotně mu to vysvětlím na příkladu.

Petr J. Drahovzal