Cestovni zprava ze sluzebni cesty do Belgie

Kazda sluzebni cesta musi byt podlozena pisemnou cestovni zpravou. S kamaradem jsme se rozhodli, ze krome te oficialni budeme psat i zpravy neoficialni, pro zabavu a poteseni, v takovem ci jinem duchu. A tak se stalo, ze po nekolika drincich jsme vyplodili treba toto...

Zpráva ze služební cesty do Belgie

zprávu za skupinu Mladí průkopníci podávají:

s. Luděk Záskok, skupinový vedoucí;
s. Petr Blahodal, kronikář

k rukám: s. Milena Uzenářová, předačka BSP výrobního družstva BFD, držitele Rudého praporu.
kopie: s. Jan Maluštík, ředitel závodu

24. listopadu 1999

„...největší zájem musí úderník obrátit k tomu, aby za ním šli a mohli jít druzí...“ Klement Gottwald 

Naši návštěvu Antverp a Bruselu jsme uskutečnili na přímé pozvání soudruhů z našich družebních závodů Data Dilbert a LocalDime. Využili jsme této příležitosti k seznámení se s těžkými podmínkami pracujícího lidu v tzv. svobodném světě a uvědomili jsme si, co pro nás naše vláda, pod vedením KSČ činí a jak jsme hrdi na naši příslušnost k táboru socialismu.

 Již po cestě jsme potkávali kolony vozů armád imperialistických států, což svědčí o tom, že pod rouškou mírových jednání se imperialisté stále připravují na nespravedlivý válečný konflikt, podporovaný štvavou kampaní vysílačů jako Svobodná Evropa, Hlas Ameriky a jim podobných, kteří se ve své nenávisti k socialistickému zřízení neštítí ničeho. Není jistě náhodou, že tyto vysílačky rekrutují do svých řad nepřátele našeho společensky spravedlivého zřízení a zrádce pracujícího lidu. Někteří občané se nepravdivými informacemi mohou dát strhnout k neuváženým krokům, a proto schvalujeme v plném rozsahu rušení těchto vysílaček, zaměřených na oklamání pracujícího lidu v ČSSR.

V Antverpách jsme viděli mnohé. Ano, je pravda, že obchody jsou plné u nás mnohdy nedostatkového zboží, na druhé straně je třeba vidět, že státy západní Evropy výrazně pokulhávají za táborem socialismu zejména v oblastech, jako je výroba oceli, těžba uhlí a rovněž pěstování pícnin. Je třeba vidět i fakt, že zboží je předražené a běžnému pracujícímu nedostupné. Restaurace jsou určeny výhradně vykořisťovatelům, zdírajícím kůži z pracujících. Ostatně i v Antverpách jsme viděli nejednoho žebrajícího dělníka, kterého bezohledný kapitalista připravil o práci v době vánoční. Naši soudruzi z Data Dilbert  nás pozvali na oběd, přičemž nás pohostili bagetou, nicméně s prostředím naší závodní kantýny s chutnými pokrmy, které pro nás obětavě připravuje personál s.p. RaJ – BSP, soutěžící o zlatý odznak, pod vedením s. Vomáčkové se to nedalo srovnat. Přístav v Antverpách je jedním z největších na světě. Také v tom, že se zde nejeden zbídačelý pracující snaží vydělat pár franků pro své hladovějící děti, zatímco kapitalista si mne ruce nad tučným ziskem. Nijak nepřispívá, a přesto bere. Život jeho psa je mu milejší než život dělníka v jeho docích. Ano, i takový je svět kapitalismu, ten pravý, bez pozlátka a propagandy.Kolegům z našich družebních podniků jsme předali zkušenosti s prací u nás a sovětským modelem řízení projektové dokumentace. Rovněž jsme je pozvali na společné oslavy Vítězného Února, které se uskuteční příští rok. Rovněž tak budou mít příležitost se seznámit s pozitivy socialistického zřízení a centrálního plánování. Doufejme jen, že se nám podaří splnit náš svazácký závazek a získat prestižní ocenění – plaketu Klementa Gottwalda, udělovanou nejlepšímu svazáckému kolektivu za uplynulý rok. Rádi bychom se jim s tak významnou cenou pochlubili.

Domníváme se, že by bylo nejvýše vhodné seznámit s našimi zkušenostmi z realného tzv. svobodného světa i ostatní soudruhy a soudružky a strhnout tak masku pozlátka. Rádi bychom tedy vystoupili na příští svazácké schůzi a učinili zásadní vystoupení. Soudruzi v naší svazácké skupině jistě ocení takový nezávislý pohled.Naše cesta se tedy vydařila a nutno podotknout, že její úspěch je třeba vidět v komplexnějším světle, zejména pak ve spolupráci jednotlivých skupin socialismu, ve které je třeba pokračovat. Snad by tedy bylo vhodné, vyhlásit v naší svazácké skupině ještě jeden závazek – spojíme se se soudruhy rolníky a pojedeme jim pomoci při uskladňování zimních zásob. Ještě, že u nás není žebráků, a právě proto je třeba přiložit ruku k dílu. Jediným negativem naší cesty bylo, že s. Stolařová podlehla svodům konzumního světa a společně jsme jí tedy museli vysvětlit pravý stav věci. Domníváme se, že pokud bychom neučinili nezbytný a jediný možný tah a neodebrali jí cestovní pas, pravděpodobně by s námi již do naší vlasti nepřicestovala. Myslíme, že by bylo vhodné jí poskytnout pomocnou ruku a proškolit ji znovu ve smyslu socialistické morálky. Jistě již nyní lituje svých neuvážených slov a my jsme přesvědčeni, že cesta k nápravě, jakkoli bude složitá se zdaří. Vraceli jsme se rádi a po zkušenostech, které jsme nabyli budeme rádi pracovat na upevnění míru a socialismu a již se těšíme na další cestu – návštěvu našich vzorů – soudruhů v Sovětském Svazu.

Práci čest.