Kam kráčí český hokej…

Mám strach, že kráčí špatným směrem a bohužel nejsem sám, kdo takovou obavu má… Zejména v „nižších patrech“ hokeje, kam oko běžného fanouška nedohlédne, by srdce masochistovo zaplesalo. Ale začněme popořadě…

 Ve světle vystoupení našich hokejistů na letošním (2007) mistrovství světa v ledním hokeji v Moskvě se vyrojilo obrovské množství názorů, většinou kritických. Do kritiky se zapojovali současní i bývalí předstvitelé této velmi populární hry, odborná i laická veřejnost, prostě všichni. Ano, národní mužstvo je výkladní skříní českého hokeje a expozice, kterou nabízí je přeplněno poháry, oceněními, medailemi a uznáními vyřčenými i tichými. Vzhledem k tomu, jak jsme malá země a jaké máme k hokeji podmínky je to malý zázrak.  Nebudu se pouštět v rámci této úvahy do kritiky nebo obhajoby vystoupení našich hokejistů na MS dospělých. Vypadnutí ve čtvrtfinále tohoto turnaje není takovou tragédií, jakou bývá prezentována, neboť v systému, kdy rozhoduje jeden zápas o úspěchu či neúspěchu a s reparátem, který se nám nabízí příští rok, máme prostě možnost zapomenout… Na co by se ale nemělo zapomenout je sestup hokejové „18“ do Divize I. Tady je už důvod k zamyšlení a já věřím, že lidé, kteří do hokeje na mezinárodní úrovni mohou mluvit, pečlivě vyhodnotí vystoupení našich mladých hokejistů a vyvodí z něj patřičné závěry… Jako tenká červená nit se většinou komentářů k současnému hokeji vine jeden společný jmenovatel, či chcete-li výrok: „Máme nedostatek talentovaných hráčů“. Je to nářek vcelku oprávněný, hodně mladých a talentovaných hráčů odchází do ciziny, ať již jsou jejich důvody jakékoli. A doba, kdy bylo sportovní prostředí v naší zemi „přeplněno“ institucemi, jako TSM (tréninkové střediska mládeže), sportovními školami je dávno pryč. Dětí, které každoročně přijdou s touhou hrát hokej, ubývá opravdu hrozivě. Výrok tedy může být upraven i takto: „Máme nedostatek jakýchkoli hráčů“… Je to snad dáno tím, že hokej je poměrně drahý sport, na druhou stranu však ubývá i lidí, kteří se hokeji chtějí věnovat jako trenéři či funkcionáři. Důvod je velmi prostý. Zkušenosti, které jsem nabral, jako představitel malého provinčního klubu směřují paradoxně směrem, odkud by to jen málokdo (neznalý poměrů) čekal… Do vlastních řad. Troufám si totiž tvrdit, že to navenek vypadá, že zejména na nižších úrovních (například krajských) mají odpovědní lidé z ČSLH v popisu své práce postupnou likvidaci malých klubů. Jak jinak si totiž vysvětlit chování těchto lidí k malým klubům, kterým by spíše měly pomáhat… Neustálé pokutování v řádech tisíců korun za směšné nebo i smyšlené prohřešky, omezení v jakých soutěžích smí nebo nesmí tým nastoupit, administrativní překážky, celková zkostnatělost celého aparátu… To jsou důvody, proč většina funkcionářů a trenérů dá po čase přednost jiné práci než sysifofskému úsilí „soupeřit“ s oficiálními místy. Zrovna dnes máme v našem klubu poradu… Budeme se radit, kde dát dohromady peníze na novou sezónu. Abychom mohli další rok hrát a abychom mohli v zájmu mladých hokejistů další rok zadarmo pracovat a „bojovat“ s těmi, jejichž práce by nám měla tu naši usnadnit a ne naopak, jak tomu bohužel dnes je. Pokud to takhle půjde s českým hokejem dál, velmi brzy se stane, že nás, hokejovou „velmoc“ předstihnou „trpaslíci“ typu Švýcarska nebo Německa… Všechno souvisí se vším… Bez kvalitní a početné základny na té nejnižší úrovni nebudeme mít dost ani kvalitních, ani průměrných hokejistů… A k tomu, abychom ji nejen měli, ale i rozvíjeli je třeba nejen proklamované, ale skutečné podpory od placených funkcionářů a práce PRO hokejové kluby a hokejisty a ne práce, kdy aparát funguje jen sám kvůli sobě, jak tomu v současné době je.